Zatímco v České republice se rok od roku zmenšují regionální redakce, ubývá novinářů na radnicích a stále více lokálních témat zůstává bez veřejné kontroly, ve Velké Británii se rozhodli problém řešit systémově. Britové totiž dospěli k závěru, že lokální žurnalistika není pouze soukromým podnikáním vydavatelů, ale důležitou součástí demokratické infrastruktury státu. Podobně jako školy, knihovny nebo veřejnoprávní média.
Výsledkem je unikátní model podpory regionálního zpravodajství, který dnes sledují média a vlády po celém světě.
Když zmizí novináři, mizí i kontrola veřejné moci
Británie začala problém vnímat již před více než deseti lety. Tradiční regionální média ztrácela příjmy z inzerce, redakce se slučovaly a stovky novinářských míst mizely. V mnoha městech přestal někdo pravidelně chodit na jednání zastupitelstev, krajských rad nebo výborů veřejných institucí.
Vznikl fenomén označovaný jako „news deserts“ – mediální pouště. Jsou to oblasti, kde sice existují radnice, veřejné rozpočty a politická rozhodnutí, ale chybí novináři, kteří by je sledovali a vysvětlovali veřejnosti.
Britské studie postupně ukázaly, že tam, kde mizí lokální média, klesá zájem občanů o veřejné dění, roste prostor pro dezinformace a snižuje se transparentnost rozhodování veřejné správy.
BBC přišla s revolučním řešením
V roce 2017 proto BBC spustila projekt Local Democracy Reporting Service (LDRS). Myšlenka byla jednoduchá:
Nezachraňovat celé noviny. Neplatit vydavatelům provoz. Neovlivňovat obsah.
Ale financovat přímo novináře, kteří budou sledovat fungování místní demokracie. (Public Media Alliance)
Dnes systém funguje tak, že BBC financuje síť přibližně 165 reportérů rozmístěných ve 118 regionech Spojeného království. Tito novináři nejsou zaměstnanci BBC, ale regionálních vydavatelství, webů, rádií nebo lokálních mediálních organizací.
Jejich hlavním úkolem není psát o celebritách, sportu nebo kriminálních událostech. Sledují především:
jednání zastupitelstev,
rozhodování radnic,
krajské samosprávy,
veřejné zakázky,
zdravotnictví,
dopravu,
policii,
veřejné finance,
činnost dalších veřejných institucí.
Články patří všem
Nejzajímavější část systému přichází až poté.
Reportér napíše článek. Ten nezůstává pouze v médiu, které ho zaměstnává. Automaticky vstupuje do společné databáze a mohou jej zdarma převzít stovky dalších redakcí po celé zemi. Dnes má přístup k obsahu více než tisíc mediálních značek a stovky mediálních organizací.
Jeden reportér tak může svým článkem informovat obyvatele celého regionu napříč různými médii.
Za prvních několik let fungování vznikly stovky tisíc článků a reportáží, které by bez tohoto programu pravděpodobně nikdy nevznikly.
Jak je zajištěna nezávislost?
Právě zde bývá nejčastější otázka.
Když novináře někdo financuje, nemůže si koupit i jejich přízeň?
Britský model se tomu snaží zabránit několika pojistkami.
BBC poskytuje financování, ale neurčuje obsah. Reportéry zaměstnávají regionální média, která nesou plnou redakční odpovědnost. BBC nerozhoduje o tom, o čem budou psát, ani jak budou jednotlivé kauzy interpretovat.
Další pojistkou je sdílení obsahu. Jakmile je článek dostupný stovkám redakcí, je velmi obtížné jej účelově upravovat nebo politicky ovlivňovat bez toho, aby si toho všimla konkurence.
Nezávislost programu se navíc v praxi několikrát projevila. Reportéři LDRS opakovaně publikovali kritické texty vůči radnicím, starostům i veřejným institucím. Některé samosprávy se dokonce pokusily jejich práci omezovat, což vyvolalo odpor dalších médií i veřejnosti.
Nový fond za 12 milionů liber
Britská vláda letos představila další krok.
Program Amplify – Local Media Action Plan je první komplexní vládní strategie podpory lokálních médií za několik desetiletí. Jejím základem je nový Local News Fund v hodnotě až 12 milionů liber rozložených do dvou let.
Na rozdíl od systému BBC nejsou peníze určeny na platy reportérů.
Mají pomoci lokálním médiím:
s digitalizací,
vývojem nových technologií,
modernizací redakčních systémů,
měřením publika,
přechodem na digitální modely,
podporou oblastí, kde dnes prakticky neexistuje lokální zpravodajství.
Součástí strategie je také navýšení podpory komunitních rádií, práce s mladými novináři, vzdělávání studentů a zlepšení vztahů mezi médii a veřejnými institucemi.
Co si z toho může vzít Česká republika?
Britský model není bez problémů. Samotní novináři upozorňují na otázky financování, platů nebo dlouhodobé udržitelnosti systému. Přesto je dnes považován za jeden z nejúspěšnějších pokusů, jak zachovat lokální kontrolu veřejné moci v době ekonomického úpadku regionálních médií.
Nejdůležitější myšlenka však zůstává jednoduchá:
Britové si uvědomili, že pokud zmizí novinář z radnice, nezmizí jen jedno pracovní místo. Mizí někdo, kdo sleduje veřejné peníze, vysvětluje rozhodnutí politiků a upozorňuje na chyby veřejné správy.
A právě proto dnes investují miliony liber nikoliv do médií samotných, ale do zachování veřejné kontroly demokracie. V době, kdy se i v České republice začínají objevovat první skutečné mediální pouště, je to možná inspirace, o které stojí za to začít vážně diskutovat.