Australská vláda představila nástupce svého kontroverzního mechanismu pro financování žurnalistiky. Nový systém s názvem News Bargaining Initiative (NBI) má nahradit dosavadní kodex (News Media Bargaining Code), který čelil kritice za netransparentnost a neefektivitu při vyjednávání s technologickými obry, jako jsou Google a Meta.
Původní systém z roku 2021 byl založen na premise, že technologické firmy „kradou“ obsah vydavatelům tím, že jej zobrazují ve výsledcích vyhledávání a na sociálních sítích. Stát tehdy nařídil platformám vyjednat s médii kompenzační dohody. Pokud by se tak nestalo, hrozila firmám nucená arbitráž. Meta však na tento nátlak reagovala zablokováním zpráv v Austrálii a Kanadě a následně odmítla stávající smlouvy obnovit s tím, že zpravodajský obsah je pro její platformy postradatelný.
Kritici, včetně Joshuy Bentona z Nieman Lab, upozorňují, že hlavní problém nespočívá v autorských právech, ale v tržní dominanci. Více než 80 % všech výdajů do digitální reklamy v Austrálii směřuje právě společnostem Google a Meta, což vytvořilo hluboký deficit v příjmech tradičních vydavatelů. Původní kodex byl navíc kritizován za absolutní netransparentnost, kdy velké mediální domy jako News Corp uzavíraly tajné dohody, zatímco menší lokální redakce zůstávaly stranou.
„Tento systém nikdy nebyl o krádeži zpráv. Vždy šlo o dominanci platforem na trhu digitální reklamy a o díru, kterou to zanechalo v rozpočtech vydavatelů,“ uvádí analýza.
Nová iniciativa News Bargaining Initiative slibuje určité zlepšení, ale podle odborníků stále trpí „původním hříchem“ celého konceptu: stát se snaží tvářit, že jde o rozhodnutí volného trhu, ačkoliv jde o politický zásah do ekonomiky. Hlavním rizikem zůstává, že bez jasných pravidel pro transparentnost a povinnost platit všem bez rozdílu velikosti, bude systém nadále zvýhodňovat velké hráče na úkor lokální žurnalistiky.
Podle Bentona by ideální systém musel opustit rétoriku o „odškodnění za odkazy“ a otevřeně přiznat, že jde o veřejnoprávní regulaci digitálního reklamního trhu. To by vládám umožnilo efektivněji distribuovat prostředky tam, kde jsou nejvíce potřeba, aniž by se musely obávat odvetných kroků v podobě blokování obsahu na sociálních sítích.